Enzo * Ensiferum Xalucha už oslavil 1 rok
Náš Enzíček včera tj. 21.7.2023 oslavil už jeden rok, a tak mu ještě jednou přejeme hlavně zdraví a zase zdraví, . . . . protože štěstí má . . . má nás a Leonka . . . protože kdyby byl u někoho jiného, tak by jej už zabil nebo jej vrátil chovatelce . . ale to my ne, protože jeho neskutečné vylomeniny bereme jako součást života s ním. . . to, že rozebírá Leonkovo křesílko, kde nejraději spáva, beru jako nejmenší zlo, ale te´d v poslední době se rozhodl, že vyhrabe všechny kostřavy, které manžel zasadil k hruškám, aby nevysychala tak zem kolem nich, a tak Enzík denně vyhrabe díru až ke kořenům hrušek , samozdřejmě, že ne všechny najednou, vybere si vždycky tak dvě z pěti možných a zbavuje je hlíny. Pánik jej vzal na místo samé a řádně mu domlouval, Enzo se tvařil, že naprosto rozumí, takže jsem byla poučena, že se na to musí takto, no pochopení Enzíkovi vydrželo dva dny a pak se rozhodl, že zbaví hlíny jinou hrušku, aby jí to snad nebylo líto či co. . . . . . taky se rozhodl, že když zůstane ráno cca 25 min sám, bude výt neskutečným způsobem a bude budit celé okolí, tak sousedi, kteří vstávají později se prostě nevyspí, takže když odcházím s Leonem, tak musím zavřít všechny dveře přesto, že je neskutečně vedro už od rána. . . . . . . nu a největší zábavou je běhání po trávníku, všichni psi před ním respektovali to, že na trávník se nesmí měli a mají svůj výběh, kde si mohou dělat co chtěji, nikdy se nezatahovla branka, ale te´d když se náhodou zapomene, tak Enzík řádí jako černá ruka na květinové části zahrady. . . . neskutečnou rychlostí běhá a běhá. . . . . . a za ním lítá suchá tráva z vyschlého trávníku. . . . . a provádí mnoho a mnoho další skopičin . . . . . a protože manžel naznal, že jsme už staří a nejsme schopni vychovávat, tak je to tak, jak to je, Enzík to s námi umí, večer se přijde loučit před spaním, ráno nás neskutečně mile vítá . . a tím nás má v kapase . . . to jsou věci ke kterým má dar, tohle Leonek neumí, je moc poslušný . . a má strach z jakéhokoliv vyčinění . . . . . . kdyžto Enzíkovi to jde jedním uchem tam a druhým ven a prostě nás má na háku . . . . . . . prostě je to náš malý nezbeda . . a jak oslavil svůj významný den? jeli jsme do Vaňkovky něco vyřídit, místo jezdících schodů jsme jezdili výtahem, to on má rád a taky šel s Leonkem na návštevu do domu pro seniory. . . . . a tak jedna z Vaňkovky
